Park Birutė s palácem Tiškevičiů uprostřed je jediné místo v Palanze, které stojí za to vidět bez ohledu na počasí, roční období i věk. Sto hektarů stromů, jeden kopec, jedna kaple, jedna kamenná jeskyně a jedno z nejzajímavějších muzeí v Litvě – to vše na jediné trase.
Z hotelu Prie Parko k paláci s Muzeem jantaru je to asi 900 m, 12 minut pěšky. Na celý okruh popsaný níže si i s muzeem vyhraďte dvě až tři hodiny.
Park má rozlohu 101,3 hektaru. Jeho krajinářský plán vypracoval na konci 19. století pro hraběcí rod Tiškevičiů francouzský zahradní architekt Édouard François André spolu se synem Reném a belgickým zahradníkem Buyssensem de Coulon; za symbolický rok založení parku se považuje rok 1897.
Nejde jen o kus lesa u moře. André naplánoval průhledy, které fungují dodnes: od parteru před palácem se pohled stáčí do dálky a cesty jsou vedeny tak, že se tu těžko zabloudí, a přesto člověk pořád někam nechtěně odbočuje.
V parku roste až 250 druhů introdukovaných stromů a keřů a asi 370 druhů planě rostoucích bylin, z nichž 24 jsou v Litvě vzácné. V létě je otevřena oranžérie, od 1. června do 31. srpna denně 10.00–19.00.
V roce 1960 byl vyhlášen státem chráněným botanickým parkem, takže dnes je zároveň zámeckou zahradou z 19. století, botanickou sbírkou i obyčejným městským parkem, kterým obyvatelé Palangy chodí do práce.
Novorenesanční palác byl postaven v roce 1897 pro hraběte Feliksase Tiškevičiuse. Navrhl ho německý architekt Franz Heinrich Schwechten, v té době jeden z nejznámějších architektů v Berlíně.
Z jižní strany palác obklopuje půlkruhová růžová zahrada a před hlavním průčelím se rozkládá parter s fontánou – právě tady vzniká většina fotografií Palangy. V létě kvetou růže, na jaře a na podzim lépe vynikne geometrie samotného parteru.
V paláci sídlí Palangské muzeum jantaru, pobočka Litevského národního muzea umění. Stálá expozice zaplňuje 15 sálů a vede od vzniku jantaru a jeho inkluzí až po šperky.
Muzeum je v pondělí a o státních svátcích zavřeno a v předvečer svátku zavírá o hodinu dříve. Poslední vstup je hodinu před zavírací dobou – to je nejdůležitější údaj, pokud plánujete večerní návštěvu. Komentované prohlídky se konají od úterý do pátku a je nutné si je domluvit předem.
Pahorek v jižní části parku je nejstarší částí celého místa. Podle legendy zde žila kněžka Birutė, než si ji vzal za ženu kníže Kęstutis; jejich synem byl Vytautas. V roce 1989 archeologové na pahorku nalezli pozůstatky pohanského kultu, takže legenda má i hmatatelný základ.
Na vrcholu stojí osmiboká novogotická kaple sv. Jiří, postavená z červených cihel v roce 1869 podle návrhu architekta Karola Majera. Její vitráže pocházejí z roku 1976.
Po desetiletí se po vrcholu chodilo bez omezení a archeologická vrstva tím značně utrpěla. Dnes se návštěvníci žádají, aby vystupovali jen po vybudovaných schodech a cestách – jen tak lze zachovat to, co zbylo.
Z pahorku vede cesta přímo k moři, a proto zde mnozí trasu končí; od kaple je to k vodě pár minut.
Nejjednodušší varianta: vstupte do parku z ulice S. Dariaus ir S. Girėno a zamiřte k paláci, cestou minete Lurdskou jeskyni a sochu Eglė, královna užovek. U paláce navštivte muzeum, které si zaslouží alespoň hodinu, pak se stočte na jih a vystupte na pahorek Birutė.
Z pahorku sejděte k moři a vraťte se Alejí lásky nebo prostě po pláži. Okruh trvá bez muzea asi hodinu, s muzeem dvě až tři.
Trasa funguje stejně dobře i v zimě: park je otevřen celoročně a mimo sezónu je muzeum levnější i prázdnější.
